Děti mimo péči rodičů: mezi kraji jsou výrazné rozdíly. Ústecký kraj vyčnívá i po přepočtu na počet dětí

V roce 2025 bylo v Česku vykázáno 6 636 umístění dětí do různých forem náhradní péče nebo zařízení. Nejde však o 6 636 unikátních dětí, jedno dítě může během roku projít více formami péče.

Proč žádný úřad nedokáže zachránit každé dítě

Když se dozvíme o tragédii, jejíž obětí se stalo dítě, téměř okamžitě hledáme odpověď na otázku, kdo selhal. Je to přirozená lidská reakce. Chceme vědět, zda bylo možné neštěstí zabránit a kdo měl zasáhnout dříve.

Může OSPOD odebrat dítě? Jedna z nejrozšířenějších představ o ochraně dětí

Když se mluví o orgánu sociálně-právní ochrany dětí, mnoho lidí si představí úředníka, který může rozhodnout o tom, že dítě odejde z rodiny.

Kde byl OSPOD? Otázka, která zaznívá nejčastěji, když péče o dítě selže

Pokaždé, když se objeví zpráva o dítěti, které zažilo týrání, zanedbávání nebo dokonce přišlo o život, opakuje se stejná otázka.

Terapeutické rodičovství: Když dítě potřebuje víc než běžné výchovné postupy

Některé děti si do nového domova nepřinášejí jen kufr s oblečením a několik oblíbených věcí. Přicházejí také se zkušenostmi, které nejsou na první pohled vidět.

Prevence není zbytečný luxus

Důraz na včasnou pomoc a podporu rodinám, které se ocitají pod tlakem, nejenže snižuje riziko krize a případné traumatizace pro děti, ale šetří i veřejné prostředky, které by jinak směřovaly do nákladného a náročného řešení závažnějších potíží a situací, včetně umístění dítěte do péče mimo rodinu.

Jak vypadá dobrá návaznost služeb

Péče o ohrožené děti je komplexní záležitostí, která se dotýká rodiny, školy, sociálních služeb i orgánů ochrany práv dítěte. Jednotlivé služby musí spolupracovat tak, aby dítě a rodina procházeli systémem hladce, aby se předešlo selhání a dalšímu zhoršení situace dítěte.

Ústavní péče jako poslední možnost

Ústavní péče je často představována jako nutné a bezpečné řešení v krizové situaci. Statistiky i mezinárodní výzkumy ale ukazují, že ústavní péče má významně odlišné dopady na vývoj dítěte než péče rodinná a že je třeba chápat ji jako poslední nebo dočasné řešení, nikoliv jako běžnou volbu.

Jak mluvit o ohrožených dětech: Slovník, který neubližuje

Slova, která používáme, nejsou neutrální. Ovlivňují, jak veřejnost vnímá ohrožené děti, jak se k nim chová okolí a zda se rodiny odváží vyhledat pomoc. Citlivá komunikace není zjemňováním reality, ale důležitou součástí ochrany dítěte.

Prevence začíná důvěrou, ne kontrolou

Rodiny, které se dostanou do krize, nejsou „nefunkční“. Jsou často přetížené ekonomicky, psychicky i vztahově. Ztráta zaměstnání, nemoc, rozchod, ztráta bydlení či kumulace dluhů mohou vést k tomu, že i jinak pečující rodič ztratí půdu pod nohama.