„V zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí děti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění.“
(Preambule Úmluvy o právech dítěte)

Státu se dlouhodobě nedaří zařadit mladé lidi z ústavů do normálního života, rychle se zadluží a propadají drogám

Zvířata. Třicetiletý Martin si vybavuje první vzpomínku na život v lese a na ulici. "Budila mě každý den kolem páté ráno. Tou dobou vstávají a začínají vydávat zvuky. Je to hezčí než orchestr," popisuje bývalý bezdomovec prvních osm let po svém odchodu z výchovného ústavu, kde strávil dospívání.

Zářivě hnědýma očima přitom hledí na dno vypitého půllitru. Jak uvádí, pivo je jednou z mála radostí jeho jinak dost chmurného života. HIV pozitivní homosexuál se žloutenkou a závislostí na drogách v dětství snil o herecké kariéře. Dnes se živí prostitucí. Zčásti si za svůj osud může sám, svůj díl viny však nese i český systém ústavní péče.

Podle statistické ročenky ministerstva školství opustí ročně dětské domovy více než tisíc dětí. Dalších asi 700 odchází z výchovných ústavů, které pečují o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování.

Článek si můžete přečíst na adrese domaci.ihned.cz

Česko má jeden z nejvyšších počtů dětí v ústavech, systém se nedaří změnit

Systém péče o ohrožené děti se v Česku nedaří ani téměř tři desetiletí po pádu komunistického režimu reformovat. Republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech a pomoc rodinám v tísnivé situaci se nerozvíjí. Po skončení světového kongresu o ochraně dětí před týráním a zneužíváním (ISPCAN) v Praze to uvedl Radek Ptáček, který akci spolupředsedal. Kongres se v Česku konal poprvé. Zúčastnilo se ho přes 700 odborníků z osmi desítek států.

„Patříme mezi země zaseklé, jsme někde na půl cesty. Jsme zaseklí i jako společnost. Neudělali jsme ani ten krok, abychom si stanovili hodnoty – děti do institucí nepatří a děti se nebijí. Nemůžeme se posunout,“ uvedl Ptáček.


Mimo rodinu vyrůstají v Česku tisíce dětí. Podle Ptáčka zahraniční odborníci na kongresu Česko kritizovali za to, že do ústavní péče investuje. „Máme krásné domečky s krásnými pokojíčky. Ústavní péče je na vysoké úrovni. Její kvalita se ale nerovná kvalitě života dětí,“ zdůraznil psycholog.


Podle účastníků kongresu by se státy a úřady měly snažit, aby děti mohly vyrůstat v rodině v bezpečí v co nejlepších podmínkách. „Neděláme tím dětem laskavost, je to jejich právo,“ řekl prezident kongresu Rádžív Seth.

Celý článek je dostupný na echo24.cz.

Česko má nejvíce dětí žijících mimo rodinu. V ústavech končí i ty nejmenší

Česko patří mezi poslední země Evropy, kde mohou být děti do tří let umisťovány do kojeneckých ústavů. I obecně máme nejvíce chlapců a dívek ve výchovných institucích, celkem přes šest a půl tisíce. Tyto děti by podle odborníků měly být spíše v rodinách. Tématu se věnuje také letošní konference ISPCAN.
Na Slovensku platí zákaz umisťovat děti do šesti let jinam než do pěstounské rodiny. V Česku přitom stále fungují kojenecké ústavy, kam míří miminka i batolata.

Podle psychologů přitom děti v tak nízkém věku do výchovných institucí vůbec nepatří. „Pro zdárný vývoj potřebuje dítě výlučný a vzájemně uspokojivý vztah s dospělou osobou. Děti, které tuto možnost nemají a vyrůstají v ústavní péči, mají více zdravotních obtíží, jsou v životě méně úspěšné a spokojené, mají vyšší tendenci například k nezaměstnanosti, rozvodům, ale též k páchání trestné činnosti. To jednoznačně a bezpochybně dokládají domácí i zahraniční studie,“ říká psycholog a předsedající kongresu ISPCAN Radek Ptáček.

„Vycházíme jednoznačně jako země s nejvyšším podílem dětí žijících mimo svou původní rodinu, bez ohledu na formu náhradní výchovné péče, do které jsou děti umístěny,“ doplňuje Terezie Pemová, sociální pracovnice z Národního institutu pro děti a rodinu.

Pokračování článku naleznete v následujícím odkazu.

Richterová (Piráti): Potřebujeme více sociálních pracovníků a větší podporu pěstounů

Na pátečním setkání s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou se probralo hned několik celospolečensky zásadních témat spadajících pod MPSV.

Nevyhnuly se ani problému nedostatku financí na transformaci péče o ohrožené děti. Toto téma je aktuální zejména v Pardubickém a Zlínském kraji, kde mají po dohodě všech zúčastněných resortů zpracované plány, jak pro děti systémově přínosné změny provést. Tyto změny se týkají zejména terénních a ambulantních služeb a komunitního charakteru zařízení. Pokud se opravdu podaří na tyto pilotní projekty nalézt alespoň část prostředků, mohou se stát inspirací dalším krajům. Potýkáme se totiž s nedostatkem pěstounů, zejména těch dlouhodobých, a s nebezpečím vyhoření lidí, kteří ve svých zařízeních transformaci připravovali a nyní hrozí, že jejich několikaletá práce přijde vniveč.

Celý článek naleznete na stránkách parlamentnilisty.cz

Reakce ministra školství, mládeže a tělovýchovy, Ing. Roberta Plagy, Ph. D. na zaslaný otevřený dopis

Asociace Dítě a Rodina zaslala vládě České republiky otevřený dopis Žádost o legislativní změny, které zamezí umisťování nejmenších dětí do ústavní péče, v němž apeluje na nesplnění závazku předchozí vlády ve věci transformace systému péče o ohrožené děti.

Níže přikládáme vyjádření ministra školství, mládeže a tělovýchovy, Ing. Roberta Plagy, Ph. D. 

pdfVyjádření_Roberta_Plagy_k_otevřenému_dopisu.pdf836.87 KB

Zástupci Pardubického kraje se přijeli podělit do kraje Zlínského o své zkušenosti s transformací péče o ohrožené děti

ZLÍN – Transformace pobytových služeb pro ohrožené děti byla hlavním tématem setkání zástupců Zlínského kraje a Pardubického kraje, které se uskutečnilo ve Zlíně. Zlínský a Pardubický kraj jako vůbec první v republice před několika lety spustily pilotní projekty vedoucí k zavádění takových opatření, díky kterým nebude nutné zbytečně umisťovat ohrožené děti do ústavní péče.

„V transformaci péče o ohrožené děti v současnosti úspěšně pokračujeme. Naším cílem je, aby se co nejméně dětí dostávalo do péče pobytových či ústavních zařízení. Velmi významná je spolupráce s jednotlivými odbory sociálně-právní ochrany dětí i podpora sociálně aktivizačních služeb pro děti, které napomáhají tomu, aby dítě mohlo setrvat u rodičů nebo jiných blízkých osob. V případě odebrání dítěte primárně řešíme situaci náhradní rodinnou péčí. Kolegy z Pardubického kraje jsme k nám pozvali proto, abychom si mohli navzájem vyměnit své praktické zkušenosti a poznatky," uvedla Michaela Blahová, radní Zlínského kraje pro sociální oblast, neziskový sektor a rodinnou politiku.

Celý článek je dostupný na webových stránkách www.kr-zlinsky.cz.

Kojenecké ústavy jsou podle Čechů až krajní řešení. Mohou děti stigmatizovat

U české veřejnosti převažuje názor, že kojenecké ústavy jsou potřebnou součástí péče o malé děti bez rodiny (85 %). Jen 8 % respondentů by umisťovalo opuštěné děti primárně tam – výrazně větší podporu mají náhradní formy rodinné péče. Tedy adopce a různé formy pěstounství. Průzkum Medianu ukázal postoj veřejnosti ke kojeneckým ústavům a více podrobností se můžete dozvědět na webových stránkách median.eu.

V Brně proběhne konference Radosti a strasti na cestě do samostatného života

Brněnský spolek Janus pořádá 22. května 2018 konferenci Radosti a strasti na cestě do samostatného života. Odborníci prodiskutují, jak připravit děti z náhradní rodinné péče na samostatný život. Hovořit se bude zejména o strategii přežití dětí z dětských domovů, o jejich přípravě na odchod z ústavu a o možnostech následné podpory. Konference proběhne za finanční podpory Nadace Sirius v rámci VI. grantového řízení na téma: Podpora mladistvých při vstupu do samostatného života a ve spolupráci s Katedrou environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. 

Kontakt

Asociace Dítě a Rodina, z.s.
Vyšehradská 320/49
128 00 Praha 2
tel.: +420 702 018 081
e-mail: info@ditearodina.cz

O asociaci

Asociace Dítě a Rodina je sdružením respektovaných neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče. Svými aktivitami naplňují přání, aby každé dítě mohlo vyrůstat v rodinném prostředí. Pomáhají především ohroženým dětem, které se ocitly v obtížné životní situaci a nemohou vyrůstat ve vlastní rodině.